Když se dítě naučí číst, často chce číst samo i večer v posteli. Je to krásná chvíle, kdy se den zklidní a dítě si užívá knížku po svém. Aby se ale čtení nezměnilo v nekonečné odkládání konce večera, pomůže dohoda, kterou vytvoříte společně: kdy se čte, jak dlouho a co se stane po posledním odstavci.
Vyberte lampičku, která svítí měkce a nemá příliš ostré světlo. Postavte ji na noční stolek nebo ji připevněte k čelu postele tak, aby na knihu dopadalo dost světla, ale aby neoslňovala. Ujistěte se, že kabel nikde nevisí a že lampička nehřeje, aby se o ni dítě nemohlo popálit. Nechte dítě, ať ji samo zapíná a vypíná. Tím dostane malý pocit odpovědnosti.
Konec, na kterém se dohodnete
Domluvte pevný konec čtení. Může to být konec kapitoly, konec strany nebo okamžik, kdy zazní domluvený signál. Děti často vědí přesně, kde přestat, když si to předem řeknou. Před koncem se můžete zastavit, podívat se, kde jste skončili, a vložit záložku. Tak se knížka zavře pokojně a dítě ví, že příště bude pokračovat.
Když lampička zhasne, přijde zvyklé rozloučení: polibek, slovo, pohlazení. Je dobré, aby poslední věcí večera nebylo dohadování, ale opakující se gesto. Pokud dítě chce ještě chvíli číst, dovolte mu to jen v rámci dohody. Buďte přitom klidní a laskaví. Pokud se dohoda dodrží, můžete dítě druhý den ráno pochválit.
Občas si můžete číst společně: dítě jednu stranu, vy druhou, nebo si každý čte svou knížku vedle sebe. O víkendu může být čtení o něco delší, pokud se na tom dohodnete. Knížky ať mají svůj domov: poličku u postele nebo košík. Když je kolem pořádek a lampička stojí na svém místě, večer plyne klidněji a čtení zůstává radostí, kterou si dítě chce zachovat.
Záložka je malý pomocník. Nechte dítě, ať si ji vyrobí samo z papíru nebo kartonu a ozdobí ji obrázkem. Když do knížky zapadne záložka, je to znamení, že příběh na dnešek skončil a že zítra bude čekat na stejném místě. Takový malý obřad pomáhá knížku zavřít a světlo zhasnout bez zbytečného loučení.
