Malý lísteček pod polštářem je skromné, ale kouzelné gesto. Dítě ho večer najde nebo ráno objeví a v tu chvíli ví, že na ně někdo myslel. Nemusí to být nic velkého: pár slov, srdíčko, kresba slunce nebo zvířátka. Právě jednoduchost dělá ze vzkazu něco osobního, co si dítě zapamatuje déle než mnohý dárek.
Začněte třeba tím, že dítě usne a vy mu vložíte pod polštář malý obrázek. Ráno ho najde a rozzáří se. Můžete kreslit jednoduché postavičky, psát krátké věty nebo použít nálepky. Pokud kreslit neumíte, stačí jednoduchá čára, protože děti nehodnotí umění, ale pozornost. Vzkaz může být třeba o plánu dne, o něčem, na co se těšíte, nebo o oblíbené činnosti.
Vzkazy oběma směry
Skvělé je, když se do hry zapojí i dítě. Nechte ho, ať nakreslí obrázek pro vás a vloží ho pod váš polštář. Tak si vyměníte drobné dárky a dítě uvidí, že radost se dá rozdávat. Děti, které už umějí psát, mohou napsat několik slov nebo hádanku. Pro menší stačí kresba a vy jim ji přečtete nahlas.
Vzkazy nemusí být každý den. Když se objeví jen občas, mají větší váhu. Můžete se domluvit, že tajný lísteček přijde třeba po náročném dni nebo před něčím důležitým. Někdy stačí i drobnost: obrázek, který dítě vezme s sebou do školky nebo do školy a schová do kapsy. Ví, že doma na ně někdo myslí.
Uschovávejte vzkazy ve schránce nebo v krabici. Za několik let bude zábavné je otevřít a prohlédnout si je společně. Uvidíte, jak se měnil rukopis i kresba, a možná si vzpomenete na chvíle, které by se jinak ztratily. Malý lísteček pod polštářem přitom nic nestojí, a přece z něj může vzniknout jeden z nejkrásnějších rodinných zvyků.
Pokud lísteček pod polštářem dítě přestane zajímat, nevadí to. Děti rostou a jejich zvyky se mění. Možná přejdete na vzkaz na zrcadle nebo na ledničce, nebo na krátké slovo při loučení u dveří. Podstatné je, aby dítě vědělo, že o něm doma někdo přemýšlí, i když právě není nablízku.
